V září jsem si stanovila cíl pro tento semestr: proniknout do dovednosti facilitace designových workshopů.
Svoji cestu v tomto cíli bych rozdělila na 3 oblasti:
- pozorování zkušených lektorů a lektorek,
- zkoušení a reflexe toho, co se daří a co naopak ne,
- prohloubení teoretických znalostí.
Pozorování zkušených lektorů a lektorek
- Tento semestr jsem si vědoměji všímala facilitačních triků a designových metod, které využívali lektorující v rámci synchronní výuky. V hlavě mi nejvíc utkvěl workshop na prototypování s Petrem Kosnarem, v rámci kterého jsme si vyzkoušeli třeba kolo emocí, skicování, story board a další.
- Hodně mi dalo pozorování Terky Kosnarové v průběhu facilitační víkendovky, o které píšu níže. Vůbec mi přišlo cool, že se učíme o facilitaci na facilitovaném setkání :), hlavně proto, že jsme mohly odpozorovávat práci se skupinou (a otevřeně se o ní také bavit) v reálném čase.
- V rámci předmětu Komunikace v týmu jsem se také zúčastnila designového workshopu v Pekárek Denta.
- Dost čerpám také z týmového strategického plánování, kterým nás provedl Marek Mencl a o kterém jsem psala tady. Bylo to ještě před začátkem semestru a určitě mě to hodně posunulo „facilitačním směrem.“
Zkoušení a reflexe toho, co se daří a co naopak ne
V podstatě už od prvního semestru v rámci různých týmových porad využívám designové metody i facilitační přístup, které jsem odkoukala na synchronních setkáních. Protože s kolegyněmi hodně pracujeme na home office, byly to zejména online porady v Miru nebo Whiteboardu. Resp. celá série porad k tématu jak nově nastavit Pacientskou radu, poradní orgán ministra zdravotnictví. Od ostatních jsem na formu porady dostávala velmi pozitivní reakce, což mě hodně nakopávalo dál.
- Na základě vlastní reflexe jsem postupně zařazovala víc a víc „zastavení“ – úvodní ztišení vedle icebreakeru, větší důraz a časovou dotaci na reflexi v závěru workshopu, mikroreflexe v průběhu… Ze začátku jsem se totiž hodně fokusovala na obsah a někdy pak skupina trochu zamrzla.
- Víc jsem si také postupně dávala pozor na střídání druhů aktivit – dynamické a soustředěné, skupinové a individuální. Pomáhalo to udržet flow workshopu.
Dalším velkým krokem byly celodenní workshopy. Jeden pro 8 lidí, zástupců a zástupkyň různých organizací a druhý pro náš tým. U obou jsem si dělala důkladnou přípravu metod i na skupinu a u obou jsem se hodně naučila. Např. mi došlo, že vědomě musím pracovat se svým tělem, abych nepadla do stavu velké únavy a útlumu. Už dopředu jsem věděla, že jako facilitátorka musím hodně pracovat s časem, skluzem, improvizovat apod., ale myslím, že až konkrétní setkání mi to důrazně potvrdily. O workshopech jsem více psala tady.
Samotné zkoušení, ale hlavně pozitivní zpětná vazba na jinou formu jednání, porad, než jsou lidé zvyklí mě moc bavila a hlavně dávala pocit smyslu. Věřím, že bez facilitace by diskuze zdaleka neplynuly, účastnictvo by se cyklilo a výstupy by nezahrnovaly vstupy všech rovnoměrně.
Prohloubení teoretických znalostí
Rešerše a teorie jsou pro mě také důležité. Nejvíc mi dala Facilitační víkendovka, kterou jsem absolvovala u Terky Kosnarové. Byla nabitá aha momenty, zejména tipy, jak pracovat se skupinou i se sebou samou. Víkendovka mě nakopla k vytvoření takové facilitační brožurky, různých desater k přípravě, vedení workshopů apod., kterou používám, když se připravuji na facilitaci.
