V rámci každého semestru na oboru Design informačních služeb, který studuju na Masarykově univerzitě, si určujeme semestrální studijní cíl. Na podzim 2025 jsem si vybrala zlepšení se ve facilitaci.
Už od začátku studia hltám různé metody, které používají lektoři a lektorky v průběhu synchronní i asynchronní výuky. Když jsem některé tyto metody vyzkoušela v rámci týmových porad v práci, tak mě to hodně nadchlo. Uvědomila jsem si, že mě to baví a navíc jsem dostávala skvělou zpětnou vazbu.
Chtěla jsem proto využít formu studijního cíle a Praxe k tomu, abych do facilitace pronikla více a zkusila zhodnotit, jestli to je dovednost, která mi sedí a chci se v ní dále rozvíjet nebo spíš jde o nějaké náhlé vzplanutí :).
Svoji cestu v tomto cíli bych rozdělila na 3 oblasti:
- pozorování zkušených lektorů a lektorek,
- zkoušení a reflexe toho, co se daří a co naopak ne,
- prohloubení teoretických znalostí.
Pozorování zkušených lektorů a lektorek
- Tento semestr jsem si vědoměji všímala facilitačních triků a designových metod, které využívali lektorující v rámci synchronní výuky. V hlavě mi nejvíc utkvěl workshop na prototypování s Petrem Kosnarem, v rámci kterého jsme si vyzkoušeli třeba kolo emocí, skicování, story board a další.
- Hodně mi dalo pozorování Terky Kosnarové v průběhu facilitační víkendovky, o které píšu níže. Vůbec mi přišlo cool, že se učíme o facilitaci na facilitovaném setkání :), hlavně proto, že jsme mohly odpozorovávat práci se skupinou a ihned se o ní otevřeně bavit.
- Dost čerpám také z týmového strategického plánování, kterým nás provedl Marek Mencl a o kterém jsem psala tady. Bylo to ještě před začátkem semestru a určitě mě to hodně posunulo „facilitačním směrem.“
Zkoušení a reflexe toho, co se daří a co naopak ne
V podstatě už od prvního semestru v rámci různých týmových porad využívám designové metody i facilitační přístup, které jsem odkoukala na synchronních setkáních. Protože s kolegyněmi hodně pracujeme na home office, byly to zejména online porady v Miru nebo Whiteboardu. Zejména taková série porad k tématu jak nově nastavit Pacientskou radu, poradní orgán ministra zdravotnictví. Od ostatních jsem na formu porady dostávala velmi pozitivní reakce, což mě hodně nakopávalo dál.
- Na základě vlastní reflexe jsem postupně zařazovala víc a víc „zastavení“ – úvodní ztišení po icebreakeru, větší důraz a časovou dotaci na reflexi v závěru workshopu, mikroreflexe v průběhu… Ze začátku jsem se totiž hodně fokusovala na obsah a někdy pak skupina trochu zamrzla.
- Víc jsem si také postupně dávala pozor na střídání druhů aktivit – dynamické a soustředěné, skupinové a individuální. Pomáhalo to udržet flow workshopu.
První celodenní facilitace
Prvním větším krokem byla facilitace celodenního workshopu na konci září 2025. Bylo to jednání o stížnostním mechanismu v prostředí psychiatrických nemocnic se zástupci nemocničních ombudsmanů, kolegyněmi z Kanceláře veřejného ochránce práv, kolegou z Ministerstva zdravotnictví a zástupcem za pacienty.
Workshop jsem si připravila a zakusila jak radost z dobře zvolené metody, tak improvizaci. Velkou motivací dál pro mě ale byla zpětná vazba účastníků i účastnic jednání. V podstatě všichni za mnou během dne přišli a způsob vedení jednání velmi oceňovali.
Zároveň jsem se hodně naučila. Např. mi došlo, že vědomě musím pracovat se svým tělem, abych nepadla do stavu velké únavy a útlumu. Už dopředu jsem věděla, že jako facilitátorka musím hodně pracovat s časem, skluzem, improvizovat apod., ale myslím, že až konkrétní setkání mi to důrazně potvrdilo.
Facilitace týmového strategického plánování
Za projekt v rámci předmětu Praxe jsem si vybrala facilitaci strategického plánování, které navazovalo na dvoudenní červencové setkání našeho týmu Oddělení podpory práv pacientů na Ministerstvu zdravotnictví. Během tohoto setkání jsme s kolegyněmi tvořily vizi změny v naší agendě, popisovala jsem to tady.
Nestihly jsme tehdy všechno a zároveň se objevily další důležité otázky k rozhodnutí a tak jsme si dedikovaly jeden celý den k tomu, abychom věci dotáhly.
Udělala jsem si podrobnou přípravu aktivit, harmonogram a sama byla zvědavá, jak moc se to reálně změní.
Zároveň jsem se připravovala na skupinu a prošla si i přípravou sebe sama. Třeba jsem si:
- zvědomila, kdo ve skupině může být slyšet víc, kdo méně,
- připomněla techniky zvládání hot spotů (situací, které je potřeba z pohledu facilitátorky podchytit),
- zařadila do své přípravy nutnost ověřování si aktivit se skupinou,
- pojmenovala, jaké jsou moje obavy a nachystala si scénáře, jak bych případně v těchto situacích mohla reagovat,
- naladila se na klid, otevřenost a zvídavost, ne na výkon.
Průběh workshopu
Začaly jsme uvítáním, krátkým kolečkem jaké jsme dnes měly ráno a zvědoměním si toho, jak se cítíme – prostřednictvím emočního kola. Po dokončeném úvodu jsme se vrhly na první ideační session. Položily jsme si otázku k jedné agendě, kterou máme na starosti a pomocí Crazy 8’s vymýšlely nápady, co dál. Nápady jsme si pak postupně představily, vkládaly na osu náklady vs. přínos a prioritizovaly pomocí nálepek.
Druhá ideační session byla hodně kreativní. Použily jsme metodu Story board – kreslení komiksového příběhu. Měly jsme odvyprávět příběh z jiné naší agendy, který se odehraje za rok a za tři roky.
V rámci reflexe musím ocenit kolegyně, že se do kreslení komiksu pustily po hlavě. Bez jakýchkoli zaseknutí jsme měly za 30 minut připravené komiksy k prezentování. Pak jsme se nejen skvěle bavily, ale i pojmenovávaly myšlenky, se kterými jsme v našich příbězích pracovaly.
Do metody storyboardu jsem se trochu zakoukala, spojí kreativitu s rozbíhavým myšlením, skvěle pomůže zasadit si produkt nebo službu do kontextu.
Ideační sessions se po obsahové i „zajímavostní“ stránce dost povedly, nicméně časově bylo potřeba dost improvizovat, což jsem trochu čekala.
Po obědové pauze jsem zařadila energizer. Na ose „od dveří k oknu“ jsme postupně odpovídaly ano/ne na otázky, které nás posunuly k našemu dalšímu velkému tématu a sice naší vizi změny (např. „Vím, jak naše společná vize změny souvisí s mojí každodenní prací.“ „Když slyším slovo ‘teorie změny’, vím přesně, co to znamená.“). Myslím, že to rozproudilo nás, naše myšlenky i kratší diskuzi.
Dále jsme společně pracovaly s canvasem Teorie změny v souvislosti s našimi agendami.
Závěr a zpětná vazba
Na závěr jsme pomocí à la dixitových kartiček sdílely dojmy z celého dne. Nadto jsem kolegyně poprosila o zpětnou vazbu na facilitaci :).
„Myslím, že jsi pro facilitaci opravdu kovaná — jde ti to, baví tě to a je to na tobě vidět. Dokážeš lidi strhnout a rozpohybovat.“
„Dnešní facilitace pro mě byla krásným a příjemným překvapením. Ne že bych čekala něco špatného, ale přišlo mi, že celý den působil velmi přirozeně. Výborně jsi pracovala s atmosférou, chytala, co se ve skupině děje, a skvěle jsi zvládala i dvojroli facilitátorky a kolegyně. Výběr metod byl pestrý, zajímavý a zároveň dobře směřoval k tomu, co jsme potřebovaly.“
„Podobně facilitované setkání jsem už zažila, ale dnešek mi přišel ještě lepší, kompaktnější a přehlednější.“
„Bylo skvělé mít facilitaci in-house. V našem úzkém kruhu se dobře pracovalo — známe společný kontext, můžeme používat zkratky a nemusíme všechno složitě vysvětlovat externímu facilitátorovi.“
Moje praktické postřehy:
- používala jsem mikroreflexe (cca 2 minuty prostoru, aby si každá účastnice uzavřela téma, kterému jsme se věnovaly, aby poté myšlenkově neskákala zpět, ale mohly jsme se naplno věnovat dalšímu tématu) a myslím, to bylo super,
- často se nám stávalo, že se diskuze buď stočila někam jinam nebo třeba do větší hloubky, než bylo v danou chvíli potřeba; pomohlo Parkoviště i např. zarámování tématu a navedení dále, ale ne vždy se to podařilo,
- boj s časem je neúprosný :D; s tím určitě facilitující musí umět pracovat,
- velkou radost jsem měla z množství tipů z facilitační víkendovky, které jsem mohla hned vyzkoušet v praxi (např. zefektivnění diskuze „jen“ tím, že jsem vyzvala účastnice, aby se postavily na ose ode dveří k oknu jako odpověď na otázku, kterou diskutovaly; během 5 s měly jasno a mohly jsme se posunout dále).
Prohloubení teoretických znalostí
Vedle „facilitačního zkoušení“ jsem hodně vnímala, že dalším krokem musí být doplnění teoretického základu. Rozhodla jsem se tudíž využít možnosti jet na Facilitační víkendovku s Terkou Kosnarovou.
Akce mě asi trochu, ale velmi příjemně, překvapila svou hloubkou a množstvím aha momentů. Odjížděla jsem se spoustou popsaných stran, které jsem si potom doma utřepala do 30ti (!) stránkové facilitační příručky. Poznatků o tom, jak pracovat se skupinou i se sebou samou bylo opravdu mraky.
Dalším obrovským plus byla skvělá energie od ostatních účastnic (joo, byl to holčičí víkend), hodně jsme se učily od sebe navzájem.
Co si odnáším?
Příprava sebe sama a příprava na skupinu je základním kamenem kvalitní facilitace.
Před každým workshopem si „spálím svoje dřevo“, aby nechytlo, kdyby náhodou někdo poslal nějakou jiskru.
Dobrá facilitace není o skvělých metodách, ale o citlivém čtení dění ve skupině.
Někdy je největší službou skupině ubrat tempo, ne přidat aktivitu.
Facilitující není od toho, aby měl odpovědi, ale aby pomohl skupině najít ty vlastní.
…a fakt spoustu dalšího.
Díky za prostor pro růst a za skvělou partu žen, se kterými to mělo hloubku i lehkost zároveň.
