Participace je důležitou součástí procesu tvorba legislativních i nelegislativních dokumentů státní správy, ale i spousty dalších procesů v občanském životě. Ministerstvo zdravotnictví v prosince 2024 přijalo Koncepci participace, která udává základní rámec pro participační procesy v úřadě.
Co je to participace?
Obecně ji chápeme jako účast osob na určitém procesu, podíl na rozhodování, řízení, postupech a jiných aktivitách směřujících ke společně stanovenému a akceptovanému cíli.
Ve veřejné správě jako přístup, který reflektuje myšlenku – pokud se někoho dotýkají následky nějakého rozhodnutí veřejné správy, měl by do nich být zapojen, ideálně s reálnou možností je ovlivnit.
(„Stát se mnou počítá, je pro něj důležité znát můj názor.“)
- participace v nejširším slova smyslu = účast na procesu, podíl na rozhodování (spolurozhodování o tom, jaký kroužek bude dítě navštěvovat)
- občanská participace = účast občanů na veřejném životě v jakékoliv podobě, prostřednictvím různých mechanismů pro veřejnost k vyjadřování názorů a ovlivňování rozhodnutí ekonomických, manažerských, kulturních či jiných společenských rozhodnutí (školní participace – participativní rozpočet, tj. o části rozpočtu rozhodují studenti nebo např. spolurozhodování o náplni výuky).
- politická participace = ovlivňování politického dění, prosazování svých požadavků, veřejný dohled (referendum, členství v pracovní skupině ministerstva…)
Participaci můžeme chápat jako:
- nástroj k řešení nedostatků zastupitelské demokracie. Zapojení občanů přímo do rozhodování může podle tohoto pohledu snížit deficity demokracie a může sloužit jako odpověď na požadavky větší transparentnosti ve výkonu vládnutí;
- jednu z dimenzí občanské společnosti. Ať je občanská společnost definována jakkoliv, vždy se bude zdůrazňovat role aktivní, do sociálního dění se zapojující veřejnosti;
- nástroj „dobrého vládnutí“ (good governance). Participace hraje důležitou roli, díky ní získává veřejná správa informace, umožňuje jí plnit požadavky na transparentnost a otevřenost;
- nástroj, který posiluje sociální inkluzi a zlepšuje schopnosti ohrožených nebo marginalizovaných skupin řešit svoje problémy. Zároveň vychází z myšlenky vytváření či rozvoje komunity, přičemž participace pomáhá aktivizovat ohrožené skupiny obyvatel a rozvíjí jejich vnitřní zdroje;
- proces. Je třeba se mu stále učit, přizpůsobovat jej a individualizovat podle konkrétních potřeb.
Účastníci
Participace, zapojení se, je pojem chápán jako vymezení vztahu mezi veřejností a veřejnou správou a veřejností, případně jinými aktéry. Účastníci chtějí hlavně sledovat a chránit své vlastní zájmy, vyjádřit své preference a mít svobodu výběru.
Veřejnost dělíme podle účasti na participaci na:
- širokou veřejnost, kam spadají jednotlivci,
- organizovanou veřejnost, která zahrnuje profesní sdružení, zájmová sdružení, spolky, organizace občanské společnosti,
- odbornou veřejnost, kterou zastupují odborníci k tématu (např. projektanti, architekti, sociologové, lékaři, farmaceuti…).
Mezi jiné aktéry mohou patřit ekonomické subjekty, jiné státní instituce (pojišťovny, Vežejný ochránce práv, soudy…).
S každým aktérem je třeba mluvit jiným jazykem, používat jinou metodu, počítat s tím, že mají odlišná očekávání. Je důležité účastníky vzdělávat, aby se orientovali v systému tak, že budou relevantními partnery pro diskuzi.
Stupně participace
Participace může vycházet
Shora – proces, kdy orgány veřejné správy aktivně hledají a zapojují veřejnost do rozhodovacích procesů nebo plánování politik a projektů. Veřejná správa je ta, která určuje parametry, podle kterých se zapojení veřejnosti organizuje. Účelem je získat názory, podněty a zpětnou vazbu od občanů, aby mohla lépe porozumět potřebám a preferencím veřejnosti a lépe tak plánovat a provádět politiky a projekty, které mají dopad na společnost.
Př. Veřejná setkání, konzultace, dotazníky, dotazníkové šetření, poradní orgány, přímá volba…
Zdola – jedná se o aktivní zapojení jednotlivců či skupin. Veřejnost (zaměstnanci, studenti, zájmové skupiny) sami iniciují návrhy, diskutují o nich. Tento model může zahrnovat různé formy, jako jsou místní komunity organizující se k řešení problémů v rámci svého okolí, pracovní skupiny vytvářející návrhy pro nadřízené nebo občanské porady nebo fóra.
Př. Medializace, petice, demonstrace, činnost zájmových skupin
Členění dle opakování
Jednorázová participace: Omezena na konkrétní událost nebo aktivitu. Veřejnost nebo zúčastněné subjekty jsou pozvány k účasti jednou v určitém časovém období, obvykle při rozhodování o konkrétním projektu, plánu nebo politice. Po této jednorázové události může dojít k vyhodnocení zpětné vazby, ale participace není kontinuální, po jednorázovém setkání může skončit.
Př. Přestavba důležité budovy ve městě, revitalizace parku, transformace nemocnic v konkrétním regionu
Cyklická participace: Pravidelné a opakované cykly účasti, kdy jsou veřejnost nebo zúčastněné subjekty pravidelně zvány k účasti na různých fázích procesu rozhodování nebo plánování. Cyklická participace může zahrnovat pravidelná setkání, konzultace, průzkumy a diskuse, které se opakují v určitých intervalech nebo na základě určitých událostí. Umožňuje pružnou reakci na změny a zajišťuje trvalou zainteresovanost subjektů.
Př. Zapojení Pacientské rady do připomínkových řízení, tvorby strategických dokumentů pro dané období
Nekonečná/průběžná participace: Trvalý a otevřený kanál komunikace mezi veřejností a orgány veřejné správy nebo jinými zúčastněnými subjekty. Veřejnost má neustálou možnost vyjadřovat své názory, podněty a obavy v průběhu času a může být aktivně zapojena do rozhodovacích procesů, plánování a implementace politik a projektů. Jedná se o snahu vytvořit kulturu otevřenosti a transparentnosti ve veřejné správě a podporovat trvalý dialog mezi veřejností a rozhodovacími orgány, důležité je klást důraz na to, aby podněty byly systematicky zpracovávány.
Př. Přijímání podnětů prostřednictvím formuláře
Realizace
| Příprava | Realizace | Vyhodnocení |
| Definování zadání (očekávání, cíl, téma, vstupy…) | Realizace (terén, harmonogram, průběžný monitoring indikátorů) | Evaluace (vyhodnotit úspěšnost, pojmenovat chyby…) |
| Designování (metody, časová osa, role…) | Průběžný sběr dat a monitoring (průběžné vyhodnocování a úpravy) | |
| Podrobné plánování (akční plán realizace, rizika, rozpočet = projektová dokumentace) | Průběžné informování a komunikace (veřejnost, účastníci, zadavatelé, beneficiaries – jiné styly, jiné nástroje!) |
Metody
Participativních metod – způsobů, jak zapojit cílové skupiny do projektů – je velmi mnoho. Různé metody jsou vhodné pro různé procesy. Některé metody umožní získat konkrétní návrhy od veřejnosti pro konkrétní projekt, jiné zase dodají reprezentativní data ohledně převládajících potřeb cílové skupiny. Při plánování participativního procesu je třeba si stanovit, čeho má participace docílit, a to v různých fázích celého procesu (např.: Chci získat informace od konkrétní skupiny uživatelů, co je v dané problematice nejvíce trápí a čeho si naopak nejvíce váží. / Potřebuji znát preference velké skupiny lidí ohledně dané problematiky. / Chci, aby se klíčoví aktéři města cítili, že jsou dostatečně zapojeni do procesu a vzali si tak tento projekt za svůj.).
Rozlišení hlavních skupin participativních metod:
- Metody s vysokou datovou hodnotou – získávání cenných informací od účastníků procesu (fokusní skupiny, reprezentativní průzkum)
- Metody s vysokou mírou angažovanosti cílové skupiny – zapojení cílové skupiny a umožnění cítit se součástí. Datová hodnota může být nižší, protože není možné zajistit potřebnou reprezentativitu a výstupy tak nemusí odpovídat přesvědčení celé populace, ale jen malé skupiny aktivních občanů, kteří se rozhodli přijít na setkání. Jedná se např. o veřejná setkání.
Rozlišení dat:
kvantitativní data – „čísla a procenta“ (např. 60% veřejnosti preferuje možnost x).
kvalitativní data – potřebujeme od cílové skupiny nápady, podněty a více informací pro hlubší porozumění problému
Příklady metod
- Kulatý stůl, world café
- Hloubkový rozhovor
- Fokusní skupina
- Participativní rozpočet (o části rozpočtu rozhoduje veřejnost)
- Veřejné shromáždění
- Veřejné setkání, den otevřených dveří
- Reprezentativní průzkum
- Anketa, hlasování
- Pracovní skupina
- Workshop
- Webinář
- Příklady dalších metod: https://kisk.phil.muni.cz/100metod
Nejčastější chyby
Když metoda diktuje proces (např. rozhodnutí, že bude uspořádáno veřejné setkání předchází tomu, že si vyhodnotíme, že pro naši problematiku je veřejné setkání nejlepší) → potřeba definovat si cíle participace a poté hledat vhodnou metodu.
Participace vnímána jen jako PR – participace je vnímána pouze jako možnost informovat či prezentovat agendu instituce a její hlavní cíle získání dat a aktivní zapojení cílových skupin do procesu jsou opomíjeny.
Chybějící know-how v oblasti participace – nevíme, jaké metody existují ani jaké jsou vhodné pro náš problém → potřeba budování interních kapacit.
Principy
Participativní desatero:
- mít jasný cíl
- zabezpečit otevřenost, přístupnost, transparentnost, inkluzivitu (při výběru účastníků, organizaci setkání, à la „mít brýle na čtení“)
- nepodcenit přípravu, přemýšlet v souvislostech a systematicky
- zmapovat a definovat cílovou skupinu
- definovat míru vlivu účastníků (nastavit oboustranná očekávání)
- účastníky vzdělat, jít „cestu službou“ jejich očima
- transparentně komunikovat
- vybrat vhodné participativní metody vč. metod civic tech
- vyhodnocovat průběžně i po skončení
- dbát na nezávislost a nestrannost (i za organizátory – my jsme neutrální a pro všechny cílovky stejně; důležitost dokumentace; při výběru účastníků)
Výhody a nevýhody
Přínosy
- Zvýšená legitimita a důvěra ve stát/úřad: pokud bude proces zapojování transparentní a lidé do něj zapojeni, budou mít pocit, že jejich hlas byl slyšet, v době krize budou ochotnější důvěřovat informacím, které jim úřad/stát dává (WHO dává za příklad krizi způsobenou covid 19 – nedůvěra v očkování)
- Vyšší kvalita rozhodnutí, udržitelnější legislativa – zapojení různých perspektiv a názorů může vést k lepším a vyváženějším rozhodnutím. Participace umožňuje identifikovat různé možnosti, analyzovat jejich dopady a vybrat nejlepší řešení pro danou situaci (tvorba kategorizačního stromu zdravotnických prostředků – tím, že na místě byli plátci-pojišťovny, uživatelé-pacienti, odborné společnosti a výrobci, tak všichni měli prostor se domluvit a dojít konsenzu tak, aby dokument byl stabilní a nevznikla brzy potřeba jej měnit)
- Zvýšená odpovědnost jak úřadů, tak veřejnosti – účastníci mohou sledovat a hodnotit průběh rozhodování a zajistit, aby byly jejich zájmy brány v úvahu a zároveň pokud byly vzaty v úvahu, lépe se rozhodnutí přijímají a dodržují (díky zapojení všech aktérů do úpravy kategorizačního stromu zdravotnických prostředků byl dokument bez problémů přijat a všichni se jím řídí)
- Lepší porozumění a podpora veřejnosti: Participace umožňuje lépe porozumět potřebám, prioritám a obavám veřejnosti. To umožňuje lépe přizpůsobit politiky, projekty a programy tak, aby lépe vyhovovaly potřebám a očekáváním veřejnosti (např. výzva podnětů ke klinickým doporučeným postupům – tvůrci lépe porozumí, co pacienty trápí a chtěli by upravit)
- Zvýšená sociální integrace, „obrušování hran“: Zapojení různých skupin a zájmových stran do rozhodovacích procesů může přispět k posílení sociální soudržnosti a integrace. Participace umožňuje vytvoření prostoru pro dialog a spolupráci mezi lidmi s různými názory a zkušenostmi (na jednání k online výdeji léků na předpis měli všichni stakeholdeři možnost pochopit vnímání ostatních, vyjasnit si některé momenty)
- Inovace a kreativita: Participativní procesy mohou vést k větší inovaci a kreativitě při hledání nových řešení a strategií. Zapojení různorodých perspektiv a nápadů umožňuje objevovat nové možnosti a přístupy k řešení složitých problémů.
- Větší spokojenost a kvalitu života v důsledku možnosti uzpůsobit si na mě působící politiky.
Nevýhody
- Časová náročnost: Procesy participace mohou být časově náročné a vyžadovat mnoho času a zdrojů na organizaci a provádění.
- Náklady: Participace může být finančně náročná, zejména pokud zahrnuje placené odborníky, technologické nástroje nebo organizaci veřejných setkání a konzultací.
- Nerovnováha zastoupení: Některé skupiny mohou být lépe zastoupeny v procesech participace než jiné, což může vést k nerovnováze zastoupení a znevýhodnění některých zúčastněných stran.
- Zaměření na hlasité minority: Veřejné setkání a konzultace mohou často upřednostňovat hlasité minority na úkor tichých většin. To může vést k rozhodnutím, která nejlépe nereflektují potřeby celé komunity.
- Manipulace a zneužití: Procesy participace mohou být zneužity nebo manipulovány zájmovými skupinami nebo vládními orgány k prosazení jejich vlastních zájmů nebo cílů.
- Odmítání výsledků: I když jsou účastnické procesy navrženy tak, aby zajistily, že hlasy všech zainteresovaných stran jsou slyšeny, někdy mohou být výsledky odmítnuty nebo ignorovány rozhodovacími orgány.
- Nerozhodnost: Procesy participace mohou vést k dlouhým diskusím a rozhodování, což může nakonec vést k nerozhodnosti nebo nedostatečnému pokroku.
- Nízká účast: Pokud není účast ve veřejných konzultacích nebo setkáních dostatečná, může to vést k nedostatečnému zastoupení názorů a potřeb veřejnosti.