Když jsem se před několika měsíci rozhodla začít znovu studovat vysokou školu, bylo mi jasné, že mě čeká velká změna. Věděla jsem, že skloubit práci, rodinu, osobní život i nové studijní povinnosti nebude procházka růžovým sadem, ale zároveň to bude výzva, která mě posune zase o kousek dál.
Pracuji na dvoutřetinový úvazek ve městě vzdáleném přes dvě hodiny cesty vlakem od mého domova. Má práce mě baví a naplňuje. Mám jedno školkové a jedno čerstvě školou povinné dítě. Miluju čas trávený s celou rodinou, jen s manželem i s každým dítětem zvlášť. Ráda trávím čas sama. Ráda trávím čas s kamarády. Po zdravotním vyšetření jsem pochopila, že pokud nechci mít vleklé zdravotní problémy, musím pravidelně cvičit. Manžel to má celé dost podobně, takže náš kalendář občas připomíná abstraktní malbu hrající všemi barvami. A k tomu všemu jsem začala studovat bakalářský obor, který je kompletně online, ale zahrnuje spoustu samostudia i synchronních setkání.
Jedním z hlavních cílů, které jsem si pro první semestr stanovila, bylo naučit se všechny oblasti svého života sladit. A jaké jsou moje poznatky po několika měsících?
Principy, které mi pomáhají slaďovat životní oblasti:
- Vědomě přemýšlím nad tím, co chci, co si přeju, co potřebuju, a to v různých časových horizontech, ať už je to odpoledne, týden nebo několik let.
- Prioritizuju, ujasňuju si to, co je pro mě nejdůležitější, co mi dodá nejvíc energie a co můžu oželet nebo posunout na někdy jindy.
- Aktivity posuzuju spíš z pohledu, kolik mi dodávají energie, než kolik mi zaberou času. Mám činnosti, které mi sice trvají dlouho, ale nabijí mě tak, že mi za to stojí. Naopak některé aktivity by zabraly jen málo času, ale spolknou tolik energie, že se vyplatí je vynechat nebo s tím nějak dále pracovat, aby mi to dávalo smysl.
- Pomáhá mi vědomí, že nemůžu stihnout všechno, co chci, protože ve výsledku bych si řekla, že jsem sice všechno stihla, ale radost mi to nepřineslo. Nechci nemít čas mezi skvělými aktivitami vydechnout, chci mít prostor si vůbec uvědomit, že mě něco těší, dodává mi to energii a že jsem za to vděčná.
- Mám kalendář na nezbytné aktivity, schůzky, dětské kroužky, zdravotnické návštěvy, čas s přáteli…, ale neplánuju na minuty. Vědomě se snažím neplánovat zbytečně moc aktivit v horizontu dne, týdne, měsíce i roku.
- Vědomě se z aktivit těším. Mám radost z toho, co jsem se dnes naučila z interaktivní osnovy, co se mi podařilo za úkol v práci, že jsem včas vyzvedla děti ve školce nebo ve škole, že jsme s manželem zvládli společný oběd nebo že jsem si na půl hodiny odpoledne lehla na gauč a koukala z okna.
Cesta pokračuje
Tímto vším jsem ale rozhodně neskončila. Učím se dál a vím, že budu potřebovat ještě spoustu času na to, abych se ve všech těchto bodech zlepšila. Chci postupovat klidným tempem, být flexibilnější a otevřenější k nečekaným změnám.
Slaďování všech těchto oblastí života je pro mě výzva, ale zároveň mě naplňuje. Připomíná mi, že i když není každý den dokonalý, každý krok směrem k lepší rovnováze je úspěch. A o to nakonec jde – učit se, růst a užívat si cestu.